Octávií Norskem 2008 Úvod Deník s fotogalerií Cesta v číslech Napište nám

I. Stíháme trajekt

Je 3. července 2008 a ospalé ráno pomalu přechází do solidního brněnského pařáku. Odjezd je plánovaný na 11:00, věcí ale nějak neubývá a čas utíká. Nervózní pocit v žaludku, roztěkaná hlava, ještě tohle, tamto, vzal jsi to ? V autě je ukrutný hic, vzduch se tetelí nad rozpálenou kapotou. Ještě odjezdové foto a ve 12:45 konečně cvaká startér, bouchnutí dveřmi a zvuk motoru přehlušuje sporá slova loučení. Ve zpětném zrcátku se ulice láme zaroh, rok života mizí a ustupuje velkému dobrodružství. Sen se začíná plnit - jedeme !

Celý článek

II. První dva týdny v Norsku

Že Norsko je velká země se dá odhadnout už z mapy. Avšak teprve při pohledu na směrový ukazatel "Trondheim 999km", tyčící se v centru Osla, mi dochází, že to asi opravdu tak bude. Nejbližší cíl na ukazateli je vzdálen 200km, takže Hláďa zběsile listuje autoatlasem a já se mezitím snažím jet plynule dál a přitom se ve změti silnic neztratit. S malou oklikou se nám to nakonec daří a tak brzy vesele uháníme po E6 na sever.

Celý článek

III. The painters

Mlčky sedíme na benzínce, pijeme kafe z hrnečku zadarmo a poočku se díváme střídavě na nebe a na hodinky, jestli zrovna v tomhle letadle nesedí Vendul. "Tak teď teda jako si začnem hledat tu práci, jo ?!?". Těžko říct, jestli je to spíš otázka nebo výzva. Kafe je dávno studené, cigareta dokouřená. Máme telefon na nějakého farmáře, ozývá se však jen operátor a něco nám Norsky sděluje. Depka.

Celý článek

IV. On the road again

Vypadá to jako bych obcoval s borovicí, když se prodírám větvemi výš a výš, abych z ptačí perspektivy udělal poslední fotku našeho třítýdenního domova u řeky Leiry. Začíná pršet, před sebou máme den v autě. "Tohle mi chybělo ...", šklebí se Hláďa, kterému po včerejší oslavě výplaty a zkončení práce není nejlíp. Jen co se ale zabouchnou dveře a naskočí motor, oba se vesele culíme. "On the road again ..." zní z reproduktoru, zatímco Leira mizí v zrcátku. Nostalgie trvá jen do první zatáčky.

Celý článek

V. Na sever !

Dobrou půlhodinu se rozmrazuji po ukrutně studené ranní koupeli v Sognefjordu. Po několika kilometrech cesty je pak třeba se přes něj přeplavit a abychom ušetřili za trajekt, lehá si Hláďa dozadu a nechává se doslova zaházet věcma. Když pak po hodině konečně zastavuji na benzínce za přístavem, snaží se po vykutálení zpod spacáků a celt opatrně natáhnout nohy a zatímco nás zvědavě okukuje hlouček lidí, mumlá cosi o skvělém místě pro vylézání z kufru.

Celý článek

VI. Lofoty

Na večerním trajektu z Bodo do Moskenes vládne pohoda. Kdekdo podřimuje, v koutku se baví skupinka řidičů kamiónů, pár lidí srká kafe u baru. Sedíme sami na palubě a přes ukrutný vítr popíjíme pivo a sledujeme, jak v dálce mizí silueta pobřeží osvícená pohasínajícím sluncem. Žhnoucí obzor temní a pod hradbou mraků se z oparu rýsuje rozeklaná křivka skalnatých Lofotských hor, na jejichž úpatí se téměř neznatelně mihotá několik světýlek.

Celý článek

VII. Na jih !

Prší, je zima. Obyčejný most u křižovatky Narvik - Harstadt ale i tak stojí za zastávku, teprve poté slavnostním vyhlídkovým tempem přejíždíme tento nejsevernější bod naší cesty. Je mi, jako bych se vracel v neděli z vandru, a tak se radši kocháme čerstvě zasněženými vrcholky hor a v živé debatě na téma "tornáda versus mosty" dočista přejíždíme odbočku do Švédska a najednou se ocitáme na předměstí Narviku.

Celý článek

VIII. Z podzimu do babího léta

"Jseš zhýčkaný Norskem tyvole, to není Rusko ani balkán, prostě to tu vypadá jak u nás ...", odvětil Hláďa na můj udivený pohled z okýnka a poznámky doprovázené kroucením hlavou. Přejeli jsme hranice do Lotyšska a já si nemohl pomoct - cítil jsem se jak tenkrát na Ukrajině. Asi má pravdu, jedem prostě jen domů ...

Celý článek