Octávií Norskem 2008

Vypadá to jako bych obcoval s borovicí, když se prodírám větvemi výš a výš, abych z ptačí perspektivy udělal poslední fotku našeho třítýdenního domova u řeky Leiry. Začíná pršet, před sebou máme den v autě. "Tohle mi chybělo ...", šklebí se Hláďa, kterému po včerejší oslavě výplaty a zkončení práce není nejlíp. Jen co se ale zabouchnou dveře a naskočí motor, oba se vesele culíme. "On the road again ..." zní z reproduktoru, zatímco Leira mizí v zrcátku. Nostalgie trvá jen do první zatáčky.

IV. On the road again

Klikni pro větší mapu V deštivém dni jedeme příjemnou krajinou středního Norska, ani na další dny nevypadá předpověď dobře a my jsme rádi, že sedíme zase v teplém autě. Projíždíme Honefossem a po silnici č. 7 pokračujeme na Gol a dál směrem ke Geilo, ještě než v úzkém obydleném údolí nacházíme jakštakš nocleh nedaleko zavezené skládky, šplháme se do strmého stoupání za cedulí "Meteoritpark". V téměř němém úžasu pak hledíme na kamenitý les navlas podobný všem kamenitým lesům okolo a jsme rádi, že jsme přijeli pozdě a neplatili nehorázné vstupné. Teprve dalšího dne přijíždíme k cíli naší cesty a před Eidfjordem zahýbáme do nitra náhodní plošiny Hardangervidda. Při odbočce z hlavní cesty nás vítá budka s cedulí, informující o nutnosti zaplatit mýtné. Platí se tak, že se peníze v obálce hodí do pokladničky v budce, popíšou se SPZtkou a kopie lístku se hodí za sklo auta. Díky absenci osoby v budce, která by na celý proces dohlížela, samozřejmě jako Češi dobrou čtvrthodinu špekulujeme, jak systém obejít a neplatit. Měsíc působení okolní skandinávské mentality se ale nakonec projevuje a přecejen vítězí smysl pro spravedlnost nad čecháčkovskou vychcaností. Obálka s padesáti korunami mizí v pokladničce a my fičíme vstříc pustině s lístekm za oknem.

Vzůru do nitra Hardangerviddy ! Po nádherné jedenáctikilometrové projížďce rallyeovou šotolinovou cestou táboříme i s autem na travnatém plácku nedaleko Tronsbu a další den ráno vyrážíme nalehko sbalení na jednodenní výlet. Po "zdolání" nejbližší vyvýšeniny volíme směr k jiné vyvýšenině na obzoru a vyrážíme nazdařbůh širými pláněmi. Počasí dělá divy a semtam svítí i sluníčko, největším úskalím se však ukazují být všudypřítomné mokřady. Brzy poznáváme, že na místech s kvetoucími žlutými kytkami nebo lišejníkem je sucho, kdežto tam, kde rostou odkvetlé kytky s bílými chomáči, je voda minimálně po kotníky. Nehledě na kytky je ale voda stejně skoro všude dokola, takže notně obcházíme a teprve odpoledne vylézáme na cílový kopec a obědváme. Hláďa nachází parohy od soba, pod kopcem cinká stádo oveček. Sluníčko na chvíli osvěcuje ledovec na obzoru, mírně fouká a kolem dokola se lesknou stovky jezer a jezírek. Po krátkém odpočinku se vydáváme na cestu zpět, za mírného mrholení procházíme okolo chaty Stingstuv a rozmoklými stezkami přicházíme v podvečer zpět k autu. Pod vodou na kafe syčí vařič, na bočních oknech se rojí kapky deště, které vítr sem tam zanese až k nám. Daleko za obzorem pláně prosvítá pod mraky slunce a na okamžík všechno kolem rudne a z monotónní roviny dokola se stává dramatický černočervený reliéf. Pak slunce mizí nadobro a na kraj padá tma a déšť.

Jedenáct kilometrů rallye zpět na silnici č. 7, po několika dalších kilometrech necháváme auto u turistické chaty Dyranut a jen tak nalehko vylézáme do kopců nad cestou, odkud je nádherně vidět už povážlivě blízký ledovec. Chvíli se hecujeme, začíná ale opět pršet, už tak dost promoklé boty vůbec nepůsobí příjemně a krom toho dle mapy nás od ledovce dělí půl kilometru hluboké údolí. Při pomyšlení na poslední okoralý kousek chleba v batohu nakonec necháváme ledovec ledovcem, slézáme zpět dolů k autu a zatímco se promoklé boty za jízdy suší pod kapotou, topení jede naplno a nohy v sandálích si jen lebedí cestou na Eidfjord.

Brygga ! Asi v půlce dlouhatánského sjezdu serpentinami se počasí umoudřuje, ze strží okolo mizí mračna a opar a jejich svislé stěny osvětluje slunce. Zastavujeme na kraji silnice v místě, kde se kříží se starou cestou. Tato tunely a traverzy skal vylámaná "širší stezka" tak na jedno auto je nyní využívána pouze pro pěší a pro "trolí vláček" - vyhlídkovou cestu pro turisty. Vydáváme se pod vodopád Voringfossen (údajně jeden z nejznámějších a nejnavštevovanejěích v Norsku), k němuž z nedaleké zatáčky odbočuje strmě dolů stezka. Po kilometru přelézání kamenných moří se konečně dostáváme až nakonec strže, kam s ohromným hučením z výšky 183m padají vody rychlostí dvanácti kubíků za seknudu. Několik desítek metrů nedaleko vodopádu přelézáme v kamenné suti pod strmým srázem také pomalu rezavějící trosky nákladního auta, některé části jsou vidět až dole ve vodě pod vodopádem. Značka "Test your brakes!" doprovázená dlouhým šterkovým pruhem, kterou jsme potkali několik kilometrů před serpentinami náhle dostává ještě trochu jiný význam. Mimoděk také vzpomínám na jiné serpentiny, ve kterých jsme museli dělat přestávku kvůli odcházejícím brzdám, od té doby vyřazuji již opravdu jen při hodně mírném a přehledném klesání bez zatáček.

Za Eidfjordem se plavíme trajektem do Bruraviku a dále pokračujeme po E16 přes Voss, po dlouhém hledání noclehu nakonec spíme na parádním zašitém místě doslova pár metrů od kruhového objezdu, kde se spojují hlavní trasy na Bergen - silnice č. 7 a E16. Ráno nás čeká už jen 40km, zmateným rozkopaným centrem plným jednosměrek a objížděk konečně zajíždíme do parkovacího domu a jdeme do města. "Zevlujeme po městě a po přístavu, pivo, kebab, civilizace". Procházíme nábřeží Brygga, na rybím trhu obdivujeme mořské potvory, ochutnáváme velrybí hamburger, kupujeme suvenýry a nakonec se na nátlak Hláďy přece jen jdeme podívat do muzea lepry. K večeru z Bergenu vyjíždíme a nabíráme kurz na sever po E39. Pár kilometrů před Oppedalem nocujeme u zátočiny na břehu Sognefjordu na místě bývalého domu. Ve vodě se mihotají světla aut projíždějících na druhé straně zátočiny, po fjordu semtam pomalu propluje osvětlený řetízek trajektu. Z nedaleké továrny na zpracování ryb sem doléhá tiché bzučení a pleskání vody o osvětlené molo ... mimoděk mi před očima bleskne štětec, barva, stodola, prosluněná střecha, koupání v řece za vesnicí, a ... a je mi moc dobře.


Fotogalerie




























Předchozí kapitola: III. The painters

Další kapitola: V. Na sever !